Trip to the east coast of UAE

At the weekend we decided to make a bigger trip. Trip to the east coast to the neighboring Emirate of Fujairah. Decided is not the right word, one intern wrote to our group that he want to rent a car for the weekend and go out and me and the girls decided to join. Unfortunately, at that moment he had only one remaining place in the car, so he suggested that we borrow the car ourselves. Neither of us wants to drive here, because everyone here drives very freely and nobody cares about the rules. Except parking, they will gladly give you a fine at any time for that, and besides - none of us have an international driver, which nobody cares about they say - but who knows. So we wrote down if any of the boys were willing to rent and drive the second car. He was. So we could go!

The meeting was scheduled for 8:30 at our house. At 8:45, guys wrote that they had some problems with the car rental and that it would take them about half an hour. At 10:00 they finally found our apartment. It turned out that although we send our exact location, the navigation sends them a somewhere else, and one car got almost stuck in the sandy car park. We made a short breefing and went back to the men's dorms for Moritz's towel and Michael's guitar. At 10:40 we were ready to leave, but Moritz came and told us to wait for Stefan, who will eventually come with us. At 11:00, Stefan came to tell us that something had come up and that he would not go with us. So we set off.

Our journey first led to the Mleiha Archaeological Center. In this "museum" there are the tools and remains (not only) of the first inhabitants excavated in the surrounding sites. The most interesting were as always burying in different epochs, especially camels and horses cemetery. We went to see the nearby mountains, to see directly the sites. We met the donkey. We were burning like in hell, and we were hungry because it was almost 2 p.m. and we had not eaten since morning. So we ended our tour of the sites early with the idea of "it will not go away anyway". And we met camels.

Since we didn't find any normal-looking restaurant in a nearby town, or rather a larger village, we went further to Al Dhaid where we visited a typical restaurant. It was divided into women's and men's sections, and all the inscriptions were in Arabic. We knew that it is a restaurant only because of the pictures on the windows. As tourists, we could even sat together in the men's part. Usually when we enter the restaurant everybody miraculously disapear. So before they brought us our meal, everybody were gone. But the waiter or who he was, was very kind, smiling and speaking English. So we ordered the food that he recommended and we were once again brutally overeaten.

Another stop was Siji Dam. The road towards it was very interesting. It didn't seem to go anywhere. But it did! Exactly in the middle of the dam, which is dry at this time of year. So we saw the dam from a very different angle, and we, slightly disappointed, got back on a path full of slipping, jumping and drifting on to our day-goal.

Fujairah is the largest city on the east coast and looks totaly unfinished. But I'm starting to get used to it slowly. The main road that runs through the whole city is dredged. In Bohemia we often complain about detours, but let us be happy for what we have. Here you won't find any pointer. After long wandering, we have successfully found our hostel. At first, we were afraid of what is waiting for us, and probably rightfully, but the functional wifi and the soft bed convinced us that we could survive. But the bathroom was interesting. The shower was located just next to the sink and the shower outlet stood directly in front of the toilet. Unfortunately, no leaning has been made to the drain so when the shower was switched on, the bathroom was filled with water, which had to be led to the drain by some spatula. I'll leave the electrical line stuck with a transparent adhesive tape to the wall right next to the shower without any comments.
Not long after the arrival we picked our things and went to the sea. It was my first bathing in the sea this year and approximately fourth wave was so high that all the water landed on my until then dry hair. No other wave was so high. I took it as a sign - you must wash your hair again to be beautiful tomorrow. It was a bit unpleasant how everybody were staring at us girls but with the guys, I felt pretty safe. I'm not saying there's a danger here, we're not in Saudi Arabia, we can go out alone, but it's unpleasant when there is alway someone watching you. Looking forward to be back in Prague - there is no one interested in me.
After the sea and after taking a shower, we set off for a dinner that was roughly the same size as lunch. We were overeaten again. Full after the dinner and tired from all the walking under the sun, we tried to sing with the guitar for a while, but we weren't really good, we were all falling asleep slowly. So we went to sleep.
And we slept long. We were able to get up, pack up and leave the room by half past twelve. At the exact moment Eric came back with the car from Sharjah, where he dropped of Moritz in the morning because this poor man has to go unexpectedly to work. As bonus he brought Stefan, who didn't came up with anything this time.
We went to the second largest mosque in the Emirates - Grand Sheikh Zayed Mosque. It is the first thing that you will notice when you arrive to the city, the mosque is really enormous. Unfortunately, it is closed for non-muslims. So we made a photo, turned and left.
On a way similar to the way to the middle of the dam we went to the Bithna fort, which is incredibly beautifully reconstructed and completely open (if you can overcome the access road). I'm not sure if the European Union would approve it, nobody's watching anywhere and there are plenty of places to fall from. Apparently they would have marked it as dangerous, close it and they would be showing in only on photos. Fortunately, nobody cares here and so many great pictures could be created.

Then we went to the oldest mosque in the Emirates. But we didn't reach it. On the way we stopped to look at the beach because we liked it. A guy with a boat came to us at the beach, and asked if we didn't want to go to that island out there, that it is beautiful there and we could swim there. The price was acceptable, so we went. The island was beautiful, but two full dustbins and around them another million rubbish in the middle of the island a bit destroyed the impression and especially photos. The captain also warned us about the occurrence of sea urchins, so we didn't go anywhere where we wouldn't  be able to see our feet.

Then it was almost six o'clock and we were hungry again. We had pizza and for the first time we didn't eat that much. We gave up on that oldest mosque and went straight home. We lost the first car after 30 minutes. Although we found it again before Sharjah it changed its direction again. So we finally settled in our apartment with the intention of financial settlement.
It took us about an hour plus we had to wait like 30 minutes for the other car to come. But we believe that we made equal settlement.
The trip was definitely unforgettable, and although we spent most of the time in the car, we saw a lot  and didn't even spend so much money. Definitely for 5 points!

This post is somehow longer than I expected :-D.
 And how we enjoyed the whole trip you can see here:

*CZECH*

Výlet na východní pobřeží Emirátů

O víkendu jsme se rozhodli udělat si větší výlet. Výlet až na východní pobřeží do sousedního emirátu Fujairah. Rozhodli vlastně není úplně to správné slovo, jeden stážista napsal do naší skupiny, že by si chtěl na víkend půjčit auto a vyrazit a my jsme se s holkama rozhodli, že se připojíme. Bohužel v tu chvíli už měl v autě jen jedno místo volné, tedy nám navrhl, abychom si vypůjčily auto samy.  Ani jedné z nás se tady nechce řídit, protože tady všichni jezdí dost volně a nějaká konkrétní pravidla se moc neřeší. Krom parkování, za to vám rádi dají pokutu kdykoliv a kromě toho – ani jedna z nás nemá mezinárodní řidičák, což se prý taky neřeší ale – kdo ví. Napsali jsme tedy, jestli by nebyl někdo z kluků ochoten pronajmout a řídit druhé auto. Byl. A tak jsme mohli vyrazit!
Sraz byl naplánován na 8:30 u našeho domu. V 8:45 nám kluci napsali, že jsou s půjčením nějaké problémy a že jim to potrvá ještě asi půl hodiny. V 10:00 kluci konečně našli náš byt. Ukázalo se, že ač pošleme naši přesnou polohu, navigace je pošle trochu jinam a jedno auto kvůli tomu téměř zapadlo v písečném parkovišti. Udělali jsme si krátký breefing a vyrazili zpět k pánským kolejím pro Moritzův ručník a Michaelovu kytaru. V 10:40 jsme sice byli připraveni odjet, ale Moritz přišel s tím, že budeme čekat na Stefana, který nakonec pojede s námi. V 11:00 nám Stefan přišel říct, že mu do toho něco vlezlo a že s námi tedy nepojede. Vyrazili jsme tedy.
Naše cesta vedla nejprve do Mleiha Archaeological Centre. V tomto „muzeu“ se nachází nástroje a pozůstatky (nejen) prvních obyvatel vykopané v okolních nalezištích. Nejzajímavější bylo opět pohřbívání v různých epochách, hlavně třeba pohřebiště velbloudů a koní. Vyrazili jsme se podívat i do blízkých hor, přímo k nalezištím. Potkali jsme osla. Bylo nám otřesné vedro a měli jsme pekelný hlad protože táhlo na druhou hodinu a my od rána nejedli. Naši prohlídku nalezišť jsme tedy ukončili předčasně s myšlenkou „však ono to neuteče“. A potkali jsme velbloudy.
Jelikož v přilehlém městě nebo spíš větší vesnici to nevypadalo na normální jídlo, vyrazili jsme dále cestou do Al Dhaidu kde jsme navštívili typickou restauraci. Byla rozdělena na dámskou a pánskou část a všechny nápisy byly v arabštině. To že se jedná o restauraci jsme věděli pouze z obrázků na oknech. Jakožto turisty nás dokonce i posadili pohromadě do pánské části restaurace. Stává se nám dost často, že jak vejdeme do restaurace ona se zázrakem vylidní. Stejně se stalo i teď, než nám přinesli jídlo, byli všichni pryč. Ovšem číšník nebo kdo to byl, byl velmi milý, usměvavý a mluvil anglicky. Dali jsme si tedy jídlo které nám doporučil a opět se brutálně přejedli.
Další zastávkou byla přehrada Siji. Cesta k němu byla velmi zajímavá.  Nevypadala totiž, že někam vede. Ale vedla! Přesně doprostřed jezera, které je v tuto roční dobu vyschlé. Viděli jsme tedy jezero z opravdu jiného úhlu a lehce zklamaní jsme se vydali cestou plnou podkluzování, skákání a driftování dál k našemu dnešnímu cíli.
Fujairah je největší město na východním pobřeží a působí zcela nedodělaným dojmem. Ale na to si tu začínám pomalu zvykat. Hlavní cesta, která vede skrz celé město je rozkopaná. V Čechách si často stěžujeme na objížďky, ale buďme rádi za to, co máme. Tady nenajdete ukazatel jak je den dlouhej. Po delším bloudění jsme úspěšně našli náš hostel. Nejprve jsme se báli co nás čeká a asi i oprávněně, ale funkční wifi a měkká postel nás přesvědčili o tom, že to vydržíme. Zato koupelna byla zajímavě řešená. Sprcha byla umístěna hned vedle umyvadla a odtok sprchy stál přímo před záchodem. Bohužel k odtoku nevedl žádný spád a při zapnutí sprchy se tedy koupelna zalila vodou, kterou bylo posléze nutné stěrkou navést k odtoku. O elektrickém vedení přilepeném průhlednou lepící páskou ke zdi hned vedle sprchy pomlčím.
Chvíli po příjezdu jsme vzali věci a vyrazili k moři. Bylo to mé první letošní koupání v moři a asi čtvrtá vlna byla tak vysoká, že mi všechna voda přistála na do té doby suchých vlasech. Žádná další vlna tak velká nebyla. Brala jsem to jako znamení – dneska si musíš znovu umýt hlavu, abys byla krásná. Bylo trochu nepříjemné, jak na nás holky zase všichni koukají, ale jelikož s námi byli i kluci, připadala jsem si docela bezpečně. Neříkám, že nám tu nějaké nebezpečí hrozí, nejsme v Saudské Arábii, můžeme ven chodit samy, ale je nepříjemné když vás pořád někdo pozoruje. Už abych byla v Praze – tam se o mě nikdo nezajímá.
Po koupání a sprše jsme vyrazili na večeři, která byla zhruba stejně velká jako oběd. Zase jsme se přejedli. Přejedení po večeři a šíleně utahaní z chození na slunci jsme se pokusili chvíli zpívat s kytarou, ale moc nám to nešlo, všichni jsme usínali. A tak jsme radši vyrazili spát.
A spali jsme dlouho. Tak dlouho, že jsme byli schopni vstát, sbalit se a odhlásit se z pokojů až o půl jedné. Ve chvíli kdy se Erik vrátil s autem ze Sharjah, kam ráno odvážel Moritze, který musel chudák nečekaně do práce. Jako bonus s sebou přivezl Stefana, kterému do toho tentokrát nic nevlezlo.
Vyrazili jsme k druhé největší mešitě v emirátech - Grand Sheikh Zayed Mosque. Je to první věc kterou po příjezdu do města zaznamenáte, mešita je to opravdu enormně obrovská. Bohužel je pro nemuslimy uzavřená. Tak jsme se vyfotili, otočili a jeli dál.
Cestou podobnou cestě doprostřed jezera jsme vyjeli k pevnosti Bithna, která je neuvěřitelně krásně zrekonstruovaná a úplně volně přístupná (pokud dokážete překonat přístupovou cestu). Nejsem si jistá, jestli by ji takto schválila evropská unie, nikde nikdo nehlídá a nachází se zde spousta míst ze kterých můžete spadnout. Zřejmě by ji označili za zdraví nebezpečnou, uzavřeli a ukazovali pouze na fotkách. Tady to naštěstí nikdo neřeší a mohla tedy vzniknout spousta skvělých fotek.
Poté jsme se vydali k nejstarší mešitě v emirátech. K té jsme ale nedojeli. Cestou jsme se zastavili podívat na pláž, protože se nám líbila. Na pláži k nám připlul chlapík s loďkou a že prý jestli nechceme odvézt na támhleten ostrov, že je tam krásně a můžeme se tam koupat. Cena byla přijatelná a tak jsme za hukotu motoru a šlehání větru vypluli. Ostrov to byl krásný, to se musí nechat, ale dvě popelnice narvané k prasknutí a okolo nich dalších milion odpadků uprostřed ostrova trochu kazili dojem a hlavně fotky. Kapitán nás rovněž varoval nad výskytem mořských ježků a my jsme tedy radši nechodili nikam, kde by nebylo vidět na nohy.
Pak už táhlo na šestou hodinu a nám zase kručelo v žaludku. Dali jsme si pizzu a poprvé se úplně nepřejedli. Cestu za nejstarší mešitou jsme vzdali a vydali se k domovu. První auto jsme ztratili asi po půl hodině. Sice jsme ho před Sharjah stihli dojet, ale opět nečekaně zahlo a my pokračovali rovně. Nakonec jsme se usídlili u nás v bytě s úmyslem finančně se vypořádat. Což nám trvalo asi hodinu plus půl hodiny kdy jsme čekali až přijede osazenstvo prvního auta. Ale věříme, že nikdo nepřišel zkrátka.
Výlet to byl rozhodně nezapomenutelný, a ačkoliv jsme většinu času strávili v autě, viděli jsme toho spoustu a ani neutratili zas tak moc peněz. Rozhodně za 5 bodů!
Tento příspěvek je poněkud delší než jsem jej sama očekávala :-D A jak jsme si celý výlet užili se můžete podívat na videu výše.