Arriving to SimCity!

This is not a lie – when the plane arrived to the coast of Dubai all I saw was skyscrapers perfectly arranged around perfect black asphalt roads. It really looks like SimCity! We were flying over the zoo and then over sand sea. Awesome!
But even from the window I felt how the sun is burning and when I left air-conditioned plane it was like giant heat slap… And I realized – „Oh my god… I can’t survive here!“  I almost forget – the only building we saw from the plane after landing was Burj Khalifa. Iconic riht?
After checking my visa and picking-up my suitcase I met the university driver who took me to my apartement. Here I met my roommate - Buse. She is awesome girl from Turkey and we really understand each other. This flat is a bit horrible, even when it looks nice. There is no internet (we are stealing some free wifi just in the corner of our apartement), no knives, everything in the kitchen is sticky and at first there was only cold water before we found a button for water heater. And the worst part – my bed is so stiff!!! It’s like sleeping on the ground…

Althoug I should know where is my lab already – I still don’t know. And nobody wants to tell me. Tomorrow I’ll go to the IAESTE office and I hope they will show me where to go. I’m starting to be desperate a bit and I really want to go home :-D But I will make it! And it’s gonna be awesome! I hope… Buse is also a bit depressed about the stay, she will be working in some company in Dubai and she has to wake up at 5 o’clock – horrible right?! And she don’t know where to go as well…
We are lost in Sharjah! :-D
PS: Batman!

*CZECH*

Příjezd do SimCity!

A to si nevymýšlím – když jsme přiletěli k pobřeží Dubaje viděla jsem jen mrakodrapy perfektně rozmístěné kolem perfektních černých asfaltových silnic. Opravdu to vypadá jako SimCity! Letěli jsme nad zoo a pak nad písečným mořem. Úžasný! Ale i skrz okénko jsem cítila jak „jejich“ slunce pálí a když jsem opustila klimatizované letadlo bylo to jako obří tepelná facka… a mě došlo – „Pane bože… Já tady nepřežiju!“ Málem bych zapomněla – jediná budova která byla z letadla po přistání vidět byla Burdž Chalífa. Ikonické že?
Po potvrzení víza a vyzvednutí kufru jsem potkala univerzitního řidiče který mě vzal do mého bytu. Potkala jsem tu svou spolubydlící Buse. Je to super holka z Turecka a dost si rozumíme. Tenhle byt je trošku šílený, i když vypadá krásně. Není tu internet (krademe nějakou volnou wifi v rohu bytu), nože, všechno v kuchyni je lepkavé a ze začátku tekla jen studená voda dokud jsme nenašly tlačítko pro ohřev vody. A to nejhorší – postel je tak hrozně tvrdá!!! Je to jako spát na zemi…
Ačkoliv bych měla vědět kde je moje laboratoř – pořád  to nevím. A nikdo mi to nechce říct. Zítra jdu do kanceláře IAESTE a doufám, že mi ukážou kam jít. Začínám být lehce zoufalá a chci jet domů :-D. Ale já to dokážu! A bude to skvělé! Doufám… Buse je taky trochu deprimovaná z tohohle pobytu, bude pracovat v nějaké firmě v Dubaji a musí vstávat v 5 hodin – hrůza co? A zatím taky neví kam má jít…
Jsme ztracené v Sharjah! :-D